Reprodukce

Jehničky a beránci dospívají již ve věku 4-6 měsíců, ale pro zařazení do plemenitby to je brzy. Doporučuje se věk 10-11 měsíců a hmotnost 25 kg. Potom získáte plemenářsky hodnotná jehňata a matku budete mít ve svém chovu celé roky. V plné plodností až 15 let. Mladé mají dvakrát za rok na jaře a na podzim. Do říje jdou ovečky na konci druhého měsíce po obahnění. Rodí naprosto samostatně jedno až dvě jehňátka, která mají porodní váhu 1,5 až 2,5 kg. Ovce jsou vzornými matkami. K jehňatům jsou trpělivé, dávají jim přednost při krmení a udržují s nimi stálý zrakový a sluchový kontakt. Jehňata začínají ve dnou týdnech oštipovat trávu a brát seno. Ve stejném věku dosahují již dvojnásobek porodní hmotnosti. Jehňata se ještě ve věku 5 měsíců rády napijí od matky, která jim to bez problémů umožní. 

 

Rodí rychle. Jehně očistí, promasírují a povzbuzují k tomu, aby se postavilo. Za 50 minut po porodu je jehňátko již suché a stojí na vlastních nohách, za další hodinu již skotačí okolo matky. Je vhodné na 2-3 dny matku s jehňaty dát do samostatného kotce. Je to dobré pro vzájemné zafixování vztahu matka-mládě a také pro vzpamatování a nabrání sil po porodu, jak pro matku, tak pro jehňata. Při hromadném jarním bahnění se může stát, že si ovce spletou svá jehňata a mohli by je odmítnout přijmout. Může se také stát, že některé dominantní ovce adoptují cizí jehně o které se pak starají spolu s vlastními a některé ovce zůstanou bez jehňat. 

 

Vůdcem stáda je ovce a to vždy ta, která vodí jehňata. Ta se také hlasitě projevuje pobekáváním, ostatní se chovají tiše. Na pastvu vychází vždy první vůdčí ovce, beran většinou stádo uzavírá. Při nebezpečí ( cizí člověk, kočka, pes ), ovce sykají a podupávají předními běhy. Celá tlupa pak zpozorní a zrakem vyhledává narušitele. Mají výborný zrak i sluch. Dovedou rozlišit kroky i hlasy. Vycítí změnu počasí na 2 – 3 hodiny dopředu. Vždy, když se jdou pást odpoledne, je zcela jisté, že přijde bouřka, která je zastihne již napasené a spokojeně přežvykující.

Beran se svou postavou podobá muflonovi, ale má tenčí nohy, je celkově štíhlejší a trošku vyšší. Nemá sedlo jako muflon, vnitřní stranu nohou a břicho má černé muflon naopak světlé. Rohy má podobně stočené jako muflon a ostatní ovce, jen roční vruby jsou méně znatelné, což je dáno tím, že ovečky nestrádají jako divoká mufloní zvěř v zimním období. Na zimu se beranovi vytváří hříva na spodní části krku a od kohoutku za lopatkami a vzbuzuje dojem ovčího lva. Má vůdčí a teritoriální chování, při krmení si vynucuje přednost. Chováme-li více beranů vedle sebe, vždy je jeden dominantní. Pokud berani nemají vyjasněnou hierarchii svádí spolu souboje a to vzájemným trkáním, kterému předchází rozběh na vzdálenost 8 – 10 metrů. Souboje jsou tvrdé, ale neublíží si a slabší vždy včas vyklidí pole. Pobekáváním pak naznačuje podřízený postoj a k dalším soubojům již nedochází.

 

Beran se většinu roku  od stáda matek chová odděleně. Berana vpouštíme do stáda na začátku listopadu. Ve stádě působí do prvního bahnění, tzn. do začátku dubna, kdy ho od ovcí oddělíme. Tímto způsobem docilujeme sice pouze jednoho bahnění na ovci za rok, ale zase bahnice dávají skoro stoprocentně dvojčata a nejsou problémy s porody. Ovce jsou kryty při konci pastevní sezóny, takže jsou v nejlepší kondici a udrží dva plody, většinu březostí stráví na dietě (seno) s příkrmem jádra, takže jehňata při porodu nejsou přerostlá a porod probíhá rychle a bez problémů. Jehňata se rodí od začátku dubna, kdy je již k dispozici pastva a matky jsou dostatečně mléčné, jehňata tudíž mají velké přírůstky a také se začínají brzy pást. Loňské berany, kterým ještě není rok prodáváme na velikonoce stále jako maso jehněčí. Beránky se odstavují kolem věku 3 měsíců a umisťuji se do oplůtku s plemenným beranem.

 

Zdroj:atostrov